Máme úču sadistku...

2. března 2010 v 16:26 | Zebra |  Zebra - deníček ze ZOO
Já fakt strašně moc nenávidím chemii. A taky fyziku. Z toho by jeden chcípnul.
Naše dvě profesorky jsou úplně jiný: fyzikářka se žene rychlostí nadopovaného geparda, pořád skáče od jedné věci ke druhé, jeden příklad, domácí úkol, další příklad, pokus, krátké vysvětlování, ukázka, samostatná práce, další úkol... zato chemikářka si potrpí na pomalost; já mám fakt pocit, že poslouchám želvu, co se učí mluvit.
Ale dvě věci mají tyhle mučitelky společný: zaprvé, mají podivné zlozvyky (fyzikářka pořád opakuje slova jo, ne, apod., zatímco chemikářka zbožňuje slovo jaksi -> "... pokud byste vypili tuto kyselinu, tak byste jaksi zemřeli..." - to je u ní na denním pořádku) a taky hrozně rády zadávaj hromady práce. Ať už testy skoro každou hodinu (chemie) nebo tisícovka domácáků (fyzika). A poslední dobou to tak maj všichni učitelé. Každej tejden aspoň tři písemky, jinak by to nebylo ono, že. Mám pocit, že se mi rozskočí hlava. Otec mi slíbil, že pokud bych měla na vysvědčení samý, sem tam nějaká dvojka, mohli bychom o hlavních prázdninách jet do Japonska. No, jo, jenže mně ta, s prominutím, za****á chemie nejde tak snadno, jako třeba psovi pohnojit kytky. Netušim, proč, ale ty podělaný vzorečky mi pořád vypadávaj z hlavy. O hodině na to čučim jak na zlatý prase. Merde. Kuso. Shit. Pardon.
Když už si to tak přeberu, možná mě čeká smrt způsobená rozedmou mozku. Mám asi pět rozepsanýc povídek, které dávám na Konohu, další mi leží v hlavě a já se bojím je dát na papír, abych tak hezký nápady totálně nezmrvila, mám knížku o kaligraii, kreslím, mám kroužky a s tím spojených tisíc povinností, problém se zápisníkem, kam už pomalu nejde psát, taškou, která váží devět kilo a s neustálou únavou, bolestí nohou od toho, jak rostu (což se zatím díkybohu nezastavilo, pořád se tak nějak v blízkosti vyšších osob cítím malá... a to nesnesu), hlad, kterej poslední dobou sílí (už po druhé přestávce čekám na oběd... ale to bych vlastně čekala, i kdybych hlad neměla...) A K TOMU VŠEMU MÁM JEŠTĚ CHODIT DO ŠKOLY?!!! No, to mě teda p***r.

Na druhou stanu, dnešek má i pár pozitivních stránek. Třeba to, že unesu 68, teda skoro 70 kilo. Neptejte se, jak to vím, ale má to něco společného s nošením mámy....
A taky jsem se dostala k čokoládě. Ale né hořký. Já snesu maximálně 50% kakaa. A minimálně 30%, jinak je to hnusněj tukovej humus. Já mám totiž na sladký věci úchylku. Teda, něco už je moc i na mě, třeba donuty fakt ne... ale, jak už mám ve zvyku, opět odbíhám. Doufám, že ještě dnes večer stihnu tu recenzi a neusnu u televize....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maceta maceta | Web | 2. března 2010 v 19:41 | Reagovat

jo, to souhlasim :) mimochodem ti moc dekuju, uz mi z tech barevnejch silenosti z Vanoc sibalo :D ten dess se ti moc poved, takovej jemnej a nepreplacanej....jen mi prosimte nekdy rekni, jak se ty dessy delaj a v cem? dik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.