Už zase bych se vás chtěla na něco zeptat. Před nějakou dobou jsem začala psát volné verše. Předtím jsem sice psala rýmy, ale po nějaký době se začne člověk bát, že to bude vypadat lacině (viz. láska-páska xD). A tak jsem tedy zkusila tohle. Pod perexem jsou tři výtvory, které jsem zatím stačila zpatlat. Ten první je tvořený kdysi večer do jedné staré soutěže, ty ostatní jsem jednou ráno narychlo vyflusla do počítače, dokonce jsem přitom snídala xD. Váš názor na ně prosím pište do komentářů ^^
Nálady
Bylo desátého února
a bylo úplně někdy jindy
V tichu
burácelo praskání dřeva
v krbu
A jeho světlo zalévalo
pokoj teplem barvy medu
Mourovatý kocour
zarýval drápy do
opěradla křesla
a mumlal si pod fousy
kočičí záležitosti
Z rohu místnosti
ho s nemalým zájmem
po očku sledoval
málomluvný papoušek
řečený samotář
Každou chvíli
si majitel toho všeho
do županu oblečený
tajemník ministra
nalil do vysoké skleničky
na stopce
suchého šampaňského
Pomalu upíjel
díval se oknem ven
na inkoustovou noc
a cítil
jak se ho zmocňuje
pohoda
Tma ho zvenčí
závistivě pozorovala
občas se jí dokonce
zablesklo v očích
A vlastně to ani
nebyly oči
Ten večer jakoby
někdo po obloze rozsypal
tisíce perel
I ty si ten majetný
muž mohl ze svého
platu dovolit
A i ten vzduch
hladký jako hedvábí
a studený jako sklo
mu patřil
On byl totiž
tajemník ministra
a on mohl všechno
alespoň tedy ten večer
a tu noc ve snech
Pozn.: Tahle "báseň" má jako jediná zatím název. Když jsem ji psala, snažila jsem se, aby dala hodně prostor pocitům a představivosti. Tak proto Nálady.
---
Jsou tři druhy
lidí
kteří vás naštvou
Jeden si pořád vede svou
tvrdohlavec od přirody
je jako nosorožec
a do všeho strká rypák
Ten druhý je
hádavec
nadává a kříčí
až se sousedi třesou
že zase někdo umřel
a jeho duch
kvílí s prosbou o
pomoc
To je ten třetí
druh
zoufalec mající
vás za svou poslední
spásu a útěchu
ztracená duše
na cestě do pekla
Pozn.: Tak u téhle jsem si asi zrovna vzpomněla, co mě čeká ve škole. Ten člověk na cestě do pekla jsem taky byla já...
---
Cár mlhy tančí
v černých pruzích
světla
ničím nerušen
sám a opuštěn
ozařován měsícem
lesklý a krásný
a přesto
utopen v hluboké
noci
Pozn.: Krátká nakonec. Musím uznat, že se mi opravdu líbí... ehm, dost narcismu xD
No vidíš, já jsem pár těch laciných veršů napsala z donucení a....už nikdy víc! Já prostě nemám básnické střevo.....ale ty tvoje vypadají dobře - nejvíc se mi líbí asi ta poslední, ale jinak jsou všechny dostatečně dobré, aby ses za ně nemusela stydět