Výkyvy nálad, potoky slz a další pubertální vymoženosti...

10. dubna 2010 v 0:16 | Zebra |  Zebra filosofuje
Možná bych to sem neměla tahat. Ale od toho je blog, aby se člověk hezky anonymně vypovídal, ne?
Takže, jestli nemáte zájem, to vůbec nečtěte. Tohle bude jen jeden ze stovky článků na tomhle blogu, který je absolutně o ničem...
No jo, jdu se vykecávat pod perex...



Občas, když jsem sama, nemám co dělat a chytnou mě silně pubertální úvahy, brouzdám pořád těmi samými pitomými tématy.... to první je, jestli uvažuju jako dospělá, nebo si to jen nalhávám... víte, věci jako líčení, móda a další typicky "holčičí" věci mě přestaly zajímat v tak maximálně deseti letech. A pro kluka jsem naposled brečela před rokem. I máma se diví, že kdysi jsem byla pořád zamilovaná, básnila o klucích, snila si přiblblý romantický sny.... a teď, kdy bych se prý měla začít pořádně zamilovávat, tak nic... nevím, cítím se tak nějak povznesená nad tyhle věci... ne, to zní blbě... tečka, tečka, tečka.
Další osobní téma je, co chci v životě dokázat. Ne, co chci dělat za povolání, ne, žádné sny o tom, jak si budu žít. Prostě jen něco konkrétního, významného. Zní to dětinsky a hloupě. Ale já chci prostě něco dokázat! Ne jen nečinně přihlížet, čekat na vědce, hlavy státu, rodiče až něco podniknout. Nechci slávu, chci výsledek. Chci výraznou změnu, prostě něco, co pohne lidsvo kupředu....
Možná... možná je to fakt tím Death Notem. Zrovna teď... zrovna teď je to pro mě něco významného. Říkám vám rovnou, nikdy po ničem, po žádné knize, filmu, kázání rodičů, známce, NIČEMU, jsem něměla tolik depresí, tolik chvil, kdy jsem tak nějak hloubala nad tím vším, co v tom anime/manze je... má to tak hlubokou myšlenku, a není tam jen to, co by se asi stalo, kdyby Death Note opravdu někdo našel, používal ho. Pomohlo by to světu? Je zabíjení zločinců řešením? Nebo jen přinese víc strachu nevinným, kdo přijde další na řadu?
Další věcí, nad kterou jsem přemýšlela bylo, jak se z "normálního" geniálního studenta stává... šílenec. Někdo, kdo je schopný se bez zájmu dívat na smrt svého otce, kterou se snaží ještě navíc využít. Někdo, kdo by dokázal bez mrknutí oka zapsat svou sestru do Death Notu, aby mu nestála v cestě.
Právě proto je jedna z postav, které si z Death Notu nejvíc vážím, jeho matka. Někdo tak neskutečně duševně silný... zemřel jí manžel, syn, a málem přišla i dceru... ale tohle je i reálném světě. Všichni jednou o něco přijdeme.
Uznám to. Jsem závislá na Death Notu. Fascinuje mě. Každý díl, každý moment, každé odhalení, geniální myšlenka... a samozřejmě ta hloubka a propracovanost. A postavy, ke kterým jsem si vytvořila pouto... a po jejich smrti brečela. Říkejte si, že jsem divná, zrovna teď je mi to totálně jedno. Topím se ve vlastním smutku... zamyšlenosti... sebestřednosti.
Nevím proč, ale děsí mě nekonečno. Pro mě je to prostě příliš abstraktní. Všechno přece musí mít začátek a konec. I to mě ale občas děsí. Začátek a konec života. A kdy skončí život na téhle planetě? Kdy zmizí vesmír?
Právě proto taky nemám ráda astronomii. Je to jak se příliš šťourat.... v cizích záležitostech. To jsem zase něco plácla...
Je divný, jak se mi v průběhu psaní tohohle článku měnila nálada. Předtím, nevim, jak je to možný, jsem byla totálně na dně, pořád si přehrávala ty samý písničky, stejný videa... a bezdůvodně bulela. Nenávidím pubertu. Malá ochutnávka toho, co jsem poslouchala předtím...

Jen tak mimochodem, tuhle píseň nazpívala Yaida Hitomi a pochází z debutového CD Death Note. Byla použitá taky ve hře (pozor, yaoi!) Death Note doujinshi: Poisoned, na které nehorázně ujíždím.

Gary Jules - Mad World

Evanescence - Lacrymosa

Lenny Kravitz - I'll be waiting

Red hot chilli peppers - Snow

Asi už jste ji u mě slyšeli... Death Note - 3. ending

Jo, při těhle písničkách jsem se se svou depkou prostě neudržela... snad nevypadám jako emo...
No, pak jsem nějakým záhadným způsobem přešla na rock a metal. Ale zabralo to. Uklidnia jsem se.

Blue Stahli - Overlocked

Sonic Syndicate - Afternath > pozor, jak pro koho...

Red - Hide

The Birthday Massacre - Blue > huh, něco pro moji morbidní náladu!

Maximum the hormone - What's up, people?! > jo! A pořádně si zařvéém... xD

Tohle jsem potřebovala > zase Maximum the hormone - Zetsubou Billy

No, a pak ještě pár dalších... klasika jako Never too late od Three Days Grace a tak dál..
Ehm... nějakým nevysvětlitelným způsobem jsem se opět - už úplně klidná xD - dostala k Death Notu. A tentokrát... to jsou chorály. Kostelní chrály, který jsem si naprosto zamilovala. Ukázka:

Death Note Theme

DN OST - Kyrie II.

DN OST - Domine Kira


Sakra, to už je tolik?! No, já ani nejsem unavená, spíš zase znova zdeptaná. A může za to tahle písnička... Dobrou noc...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendee Vendee | Web | 10. dubna 2010 v 11:29 | Reagovat

Páni, to je depka, nicméně i já se právě nacházím v poněkud existenciální krizi....taky bych chtěla v životě něco dokázat, chtěla bych si nějak odůvodnit svoje bytí na tomto světě, k čemu jsem vlastně určená...chtěla bych vědět, co se ke mně hodí za zaměstnání, co budu v životě dělat....

Eh, to jsi mě právě docela nakazila pořádnou depkou - já jsem před ní pořád utíkala a vytlačovala ji z mysli a teď...uff, možná za to můžou ty tvoje depresivní písničky.... :-(

Jinak bych se už měla konečně dokopat k tomu, abych se podívala aspoň na jeden díl Death Note, když mi všichni v jednom kuse tvrdí, že je to úžasný.... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.