Už... už zítra...!

6. května 2010 v 20:51 | Zebra |  Zebra - deníček ze ZOO
Asi si vezmu provaz a půjdu se zastřelit do rybníka.

Přesně tak. Tohle je poprvé, co se tak nějak netěším na narozeniny.
Tentokrát mi bude čtrnáct.

Počkat! Změní se něco? Ne. Budu vnímat svět jinak? Taky ne. Způsobí to v mém životě vůbec něco radikálního? Opět záporná odpověď.

Něco jinýho je, zeptat se sama sebe, co jsem na sobě za ty roky co žiju na týhle planetě, chodím, dýchám, používám nevhodná slova, plním školní docházku, porušuju pravidla, snažím se najít smysl života, spím, sežeru vše v okruhu pěti metrů a vlastně už od narození prapodivně rychle rostu, co jsem tu dokázala? Jak jsem se změnila sama?

Moje vnitřní i vnější já se změnilo hodně. Jako malá jsem byla tichá, uťápnutá holčička. S narůstajícími roky jsem si ale nakonec vybudovala alespoň nějaké sebevědomí. Sice to nestačí na to, abych měla touhu stát se herečkou nebo se odvázat na "diskošce" na školní akci, ale to mi nevadí. Už vím, co chci, dokážu se prosadit a tak nějak cítím, že díky cholerikovi, co ve mně dřímá, a mému egu většímu než Eiffelovka, bych se občas aspoń na chvíli mohla stát vůdcem.
I moje zájmy jsou jiné. Netuším, co jsem měla ráda v předškolním věku a jen matně si pamatuju, že jsem milovala Celine Dion, sbírala šminky (teď toho mám plný pokoj a nevím, co s tím), chtěla psa a jeden týden poslouchala Lady GaGa (a z pátý třídy hoop na gympl).

Najednou konečně vím, co se mi líbí. Na spoustu skvělých věcí jsem vlastně narazila jen náhodou. A přes onen "most" jsem se dostala dál.
Když jsme s bratrem ještě hypnotizovali Jetix, jednou dávali Naruta. To se mi líbilo, ale ten český dabing to totálně zabíjel. Navíc se po nějakém čase začaly eizody opakovat, takže jsem se snažila něco vyšťourat na internetu. A opět náhodou (já tomu říkám osud xD) jsem narazila na web Konoha.cz. Tam jsem se dozvěděla, cože to vlastně to anime a manga je, a chytilo mě to. Začala jsem psát FanFiction a narazila na milou komunitu lidí se stejnými zájmy. A u Naruta to nezůstalo. Můj seznam anime se tak rozrostl, že jsem se vykašlala na zapisování na papírky a založila si animelist. Z dalších webů jsem zjistila spoustu zajímavých věcí a konečně zjistila, co je to haiku, ramen, nebo bento. A pak zásadní přelom - chytila mě japonština. Kdo neslyšel, nepochopí. U dabérů anime zní tak přirozeně, český dabéři se můžou jít zahrabat. A jde to dál.
Podobný vývoj byl i u hudby, mého dalšího koníčku. Jak jsem psala, začala jsem s Celine Dion, a teď už vlastně poslouchám všechny žánry z japonské hudby a rock a metal v angličtině. Z českých kapel jsem si nejvíc oblíbila Support Lesbiens, ty ostatní mě nějak moc nechytily. Navíc konečně (díky anime!) začínám mít zájem o klasickou hudbu a toálně jsem se zbláznila do kostelních chorálů.
Jedny z mála koníčů, které mi vydržely od dětství, je kreslení, ke kterámu se po nástupu do školy připojilo i psaní. Dříve jsem sice vlastně jen kopírovala - Harryho Pottera atd. - ale nyní jsem jen krůček od originální tvorby.

Sakra. co chci vlastně tímhle předlouhým sloupečkem říct? Že jsem pyšná na svůj vkus. Že si sama umím určit hodnoty a nenechávám si vtloukávat do hlavy cizí názor.

Ano, těžko říct, jestli nejsem taky jen jedna z 'komunity' japanofilů, metalo a rockofilů, čokofilů a podobných. Ale uznejme, je víc Otaku nebo fanynek (fanoušků?) postižených Hannah Fontána syndromem?

Hmm, ještě si musím uděla úkol na matiku - ale pak už bude pokoj! Srdce vylitý, úsměv na tváři...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maceta maceta | Web | 7. května 2010 v 15:51 | Reagovat

ještě jednou všechno nejlepší, stará (!) dobrá přítelkyně ;-). moc ti děkuju za ten vzkaz. alespon mi nasadil do hlavy naději, že by to tak opravdu mohlo být. děkuju ti nesčetněkrát moc :-)

2 Vendee Vendee | Web | 8. května 2010 v 13:40 | Reagovat

Já se nikdy necítím o moc starší, bude mi 17 a stejně se cítím jako naprostý šílenec s duší šsetiletého dítěte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.