Po dlouhé době se hlásím do své blogové služby a píšu, stěžuju si a shrnuju, jak co bylo. Ono se toho najde dost a dost
Včera (po krvavém boji, kde lítaly polštáře a místy i sprostá slova) jsme se šťastně (haha) dokopali na chalupu. Tam jsem chvíli skákala na trampolíně (sedo-kleky, stojky a další... ale přemet nezkouším od doby, co jsem si málem zlomila vaz Dx), pak jsem se prala s bratrem a házela ho do trávy (hrozná sranda xD), dál jsem sepisovala nějaké FF...
No, a večer nás rodiče vytáhli na grilování. Konalo se na letišti u hangáru.
Nejdřív jsem koukala, jak se můj bratr snaží rozběhnout s padákem (pět hvězdiček za zábavnost - jen tak mimochodem, bratrovi je jedenáct), pak jsem chvíli řídila model letadla, ale byla jsem tak podělaná ze strachu, že s ním narazím do země (a udělala jsem s ním asi pět přemetů), že jsem to radši předala "zkušenému pilotovi".
Pak mi máma řekla, že je v hlavním stanu občerstvení - hlavně teda zmínila tiramisu, což neměla dělat, protože aniž bych si toho všimla, snědla jsem celou půlku xD Plus ještě nějaký chipsy a Tucky, vše zapíjeno vodou... prostě pohoda :D
Konečně se dopekly brambory, takže všichni se na ně vrhli - já mezi prvními - a už chápu přísloví "Mluví, jako by v hubě válel horkou bramboru" (nebo jak to vlastně je). Když jsem teda čekala, než se uráčí trošku vychladnout, stala se další nepříjemná věc, a to ta, že se brambora začala jaksi rozpadat. Křikla jsem na mámu:
"Honem tácek, mám tu malomocnou bramboru," a ta z toho měla druhý Vánoce (upřímně, já taky xD).
Při požírání oné "malomocné" jsem zatím cvičila japonštinu :D To se dělá tak, jako v první třídě do písanky - prostě se pořád píše jeden znak, pak další - a ono se to postupně do té natvrdlé hlavy uloží ^^ Mimochodem, skoro všichni se dívali, jak cvičím a buď říkali "To je úžasný", nebo "Ty seš blázen!". No, děkuju za podporu xD
No, když bylo... ééé... kolik bylo? Už tak nějak netuším, ale přestěhovali jsme se do karavanu, co ho máme na tom letišti, a tak nějak (zhruba na půl hodinu) usnuli. Jenže začala bejt kosa a nezabírala ani naše tučňáčí strategie, takže jsme to zabalili a jeli zpátky na chalupu, přičemž řídila mamka, protože táta... na to neměl sílu :D
Jako malý bonus bych vám dneska prozradila jednu věc:
Aneb co stojí za Zebřinou japanofilností?
Ne, není to jen bývalý Jetix. Je spousta věcí, který mě ovlivnily. Vezmeme to chronologicky ^^
- Táta byl jednou na služební cestě do Japonska. Přivezl origami papír, kalkulačku s Medvídkem Pú a spoustu dalších suvenýrů.
- Pronajímáme Japoncům byt - dnes to bude už třetí rodina, za asi dva týdny se má stěhovat někdo další - ale já osobně jsem se znala jen s těmi prvními.
- Můj bratr chodí na aikido xD
- Už jsme párkrát byli v Sushi Baru a dokonce si sushi připravujeme doma - a rybinou mi ty řasy nesmrdí, tak nevím, co kdo má.
Tak, to asi vše. A co tedy zbývalo mně? Zamilovat se do Japonska. Miluju anime, mangu, japonský styl hudby a oblékání, jejich kulturu! Viva Japan! xD
Máš hodně pěkný design