Dneska mě k napsání článku nakopla na první pohled malicherná věc.
Poslední hodinu ve škole jsme měli tělocvik. Po něm jsem ještě zašla na záchod, abych se navrátila do lidské podoby, čili se učesala a umyla si obličej. Kolem mě zrovna procházela nějaká holka a zeptala se:
"Jsi v pořádku?" (Pravděpodobně si myslela, že když si umývám obličej, je mi špatně.)
Odpověděla jsem něco jako "Jo, jasně".
Ale teď hlavní důvod, proč to vůbec celé píšu. To gesto, sice úplně jednoduché, mi udělalo hroznou radost. Ne proto, že někdo zajímá o moji osobu, ale proto, že někomu naprosto cizímu záleží na ostatních. Jasně, možná to je úplně normální a slušné gesto, ale kde dnes v tom uspěchaném, příliš neosobním světě, narazíme na slušnost? Jestli jsem v pořádku by se mě někdo ptal spíš v případě, že bych kašlala krev.
A tak... je to divnej důvod. Ale takhle se na svět dívám já a neskutečně mě to potěšilo - to, že ještě existují slušní, nesobečtí a nesebestední lidé.
Vážím si toho a myslím, že takové chování by mělo být příkladem pro nás všechny.
Děkuji za pozornost.
tyjo....ty mě dojímáš....:) naprostej souhlas!