A zrovna v Japonsku se jich vyskytuje opravdu hodně.
Japonci jsou zvláštní. Mají neskutečné množství zvyků, kterými si vzájemně prokazují úctu. Projevuje se to hlavně v jazyce - jiné tvary slov používáme pro rozhovor s rodinou, jiné pro kamarády a další pro učitele, případně nadřízené. Slušnost a zdvořilost, která se v jiných koutech světa téměř nevyskytuje. To je Japonsko.
A pak tu máte ten krásný paradox, který se ukazuje hlavně v anime a manze.
Začněme třeba homosexualitou. Zatímco ve většině světa je i v téhle moderní době toto téma téměř "tabu", Japonci, ten na první pohled zdrženlivý a konzervativní národ, se tomuto tématu vesele věnuje. Spoustu mangaků kreslí shonen-ai (dva muži), popř. shojo-ai (dvě ženy). Pokud se jedná i o "postelové scény", označuje se termíny "yaoi" (dva muži) nebo "yuri" (dvě ženy). A někteří, to musím jako zvrhlá yaoistka prohlásit i já, se opravdu překonávají a nebojí se zajít za hranice snesitelnosti. Pokud někdy někdo viděl anime "Okane ga Nai" (česky volně přeloženo "Prachy došly"), se mnou určitě bude souhlasit. Kukuřici jsem pak nemohla vidět minimálně týden, aby se mi neudělalo nevolno (asi si domyslíte, jak byla použita...).
Jako další tu máme třeba "hentai" - v podstatě kreslené porno. No vyžaduje toto komentář?
Hned na něj navazuje "ecchi". To můžeme zahlédnout hlavně v shounen mangách. Ale když se to tak vezme... krátké sukně, špatně zakrývající (případně žádné) oblečení a příliš velké... vnady, to už asi k anime/manze prostě patří.
A poslední věc - drama, thriller a horor. S velmi zajímavým psychiku nakopávajícím hororem se můžeme setkat třeba v Higurashi no Naku Koro ni - z vlastní zkušenosti říkám - ať vás to zaujme jak chce, nedívejte se na to do noci. Dostanete pocit, že vám brzo šibne a chuť popadnou kuchyňský nůž (a někoho rozsekat na nudličky) bude opravdu velká.
Jednou z vůbec nejlepších ukázek dramatu a thrilleru může být třeba Death Note (kdo viděl, pochopí).
Na závěr bych tu měla jedno velice 'zajímavé' video (ano, je to ukázka z Higurashi no Naku Koro ni). Říkám rovnou - jestli jste vlastníkem slabšího žaludku, nesnesete pohled na krev, děsí vás psychopatický smích (ten od japonských dabérů - seiyu - je prostě nejlepší!), míváte špatné sny a nesnášíte dobrý rock (ach... Animal I Have Become od Three Days Grace - existuje ideálnější písnička?), tak se rozhodně nedívejte. Vím, co říkám/píšu.
Ti ostatní se samozřejmě kouknout můžou. Ale následky za vás nenesu.
[1]: Rozhodně doporučuju. První tři díly to sice vypadá jako nějaká obyčejná "školní komedie" (nebo jak bych to výstižně nazvala), ale pak se to rozjede... jen jedna věc, která mě na začátku trochu zmátla - v těch 26 dílech je několik (asi pět) příběhů, které vždycky začnou skoro stejně - konec určitého dějového úseku nastane, když se tam většina postav pozabíjí. Ale ne, není to žádný "stereotyp", to ani náhodou - s každým dalším příběhem se poodkryje něco málo z minulosti postav, odhalí se nějaké souvislosti... musím říct, že je to velice dobře zpracované a díky skvělemu (jako vždy bezchybnému) japonskému dabingu se z toho stává kvalitní horor/drama/thriller. Byl natočeý i hraný film (dorama), ale to zpracovává jen první příběh. Pak ještě existuje pokračování - Higurashi no Naku Koro ni Kai; dalším příběhem s podobným dějem (asi i od stejného studia) je Ookami Kakushi. Poslední příběh, který tak nějak "navazuje" na tyto série, je Umineko no Naku Koro ni (pokud si dobře pamatuju, tak je to česky Když racci pláčou, ale nejsem si jistá) - dějem to trochu připomíná Deset malých černoušků od Agathy Christie
Jako milovnice hororů se na tohle anime rozhodně podívám. Jen doufám, že bude mít i nějaký ten děj. Ukázka byla pěkná.