Když už ani Ibalgin nezabírá...

20. prosince 2010 v 18:04 | Zebra |  Zebra filosofuje
Známe ji. Známe ji všichni, dlouho a moc dobře, ale málokdo se k ní hlásí. A když už ano, každý si o dané osobě myslí, že je slaboch, ale neřekne to nahlas.

Poslední dobou jsem se cítila dobře. Svět tak nějak sám ubíhal a mně to vyhovovalo. Ale nic není věčně, že?
Objevily se (po dlouhé době) opět problémy. Něco se školou (i když to mě upřímně moc netrápí), ale hlavně s rodinou. Protože když člověk zjistí, že ten, koho považoval za jednoho z mála lidí, kterým může věřit, má svou druhou tvář, že vám lidé nevěří a všude ve vašem okolí se objevují pijavice... malé potvory, které chtějí pořád jen sát a sát, pořád víc, a hlavně, hlavně peníze...
... jo, to jednomu vezme dětinské iluze. Jako když kousek po kousku umýváte hodně staré a špinavé okno - vidíte pořád víc a jasněji, ale na druhou stranu se ukáže i to, co vidět nechcete...
to mi v poslední době způsobuje onu "bolest na duši". Mrzí mě, že tak brzo přicházím o iluze a chtěla bych mít alespoň ještě kousek ze svojí dětské naivity, díky které by byl tenhle svět o něco krásnější a nemusela bych se tolik schovávat do ulity a pláč nahrazovat ironickým, sarkastickým smíchem a budováním stále pevnější skořápky před okolním světem.

A co vlastně je ten okolní svět? To je masa. Neskutečné množství lidí, které vůči jednotlivci působí téměř děsivě.
I ti lidé mají problémy, potíže, starosti, bolesti... ale umí je maskovat. Mění svou tvář jako chameleoni barvu, neustále se přizpůsobují novým pomínkám a snaží se ze všeho vytěžit co nejvíc.
Já patřím k menšině, která city skrývat neumí. Když jsem naštvaná nebo rozzuřená, prostě to dám najevo. Občas se směju a nevím čemu. Jen ten pláč jsem se naučila trochu potlačovat.
Ale je to dobře?
Mám takový pocit, jako kdyby se společnost uzavřela sama před sebou. Naprosto se izolovala, na povrchu (nechtěně) ukazujíce pouze svou touhu po hmotných statcích. Je někdo smutný? No a co? Někdo někomu umřel? Ale nás se to přece netýká! Chce se ti brečet? Slzy si schovej na později!
A tak to je.

Lidé jsou nepoučitelní. Schovávají svoje problémy, odkládají je, nechtějí se k nim stavět čelem. Jenže jednou budou muset a je jedno, za jak dlouho, ono to stejně přijde.
A tak se lidi hroutí. A protože se začínají bát vlastní bolesti, tak utíkají.
Pomoc? Alkohol. Pomoc? Drogy. Pomoc? Útěk od reality.
Tady je nasnadě otázka: Jsou větší slaboši ti, kteří jsou schopni bolest projevit, nebo ti, kteří od ní utíkají?
Není těžké. Ale málokdo to chápe.

Tak vznikají alkoholici a drogově závislí. Proto tu jsou sebevraždy a násilí. Kvůli tomu působí svět tak šedě.
Protože se bojíme vlastní bolesti. A když přijde i se svými kolegy vymahači, nevíme, netušíme, co dělat.
Stěžuju si tady, protože v reálném světě mě vyslechne jen malá hrstka lidí... - přátel.

Vítejte v klubu anonymních bolavých duší.
(A pár simulantů.)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 barush29 barush29 | Web | 20. prosince 2010 v 18:16 | Reagovat

Naprosto výstižné! Bere mi to dech...

2 14laura 14laura | Web | 20. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

Jj opravdu je to hodně výstižné

3 mačeta mačeta | Web | 23. prosince 2010 v 18:43 | Reagovat

Zebro......je asi pravda to, co se říká. Že člověk nemá problém anpsat o tom, co je mu blízké. V této situaci bych to vyložila tak, že nemáš problém o tomto tématu napsat, jestliže ho prožíváš.........což mě mrzí.....
  Ten text je vážně velmi působivý a čiší z něj smutek.....smutek někoho smutného........
Občas si říkám, když tě ve škole rozesmívám, jestli jsi šťastná. Ano, směješ se, ale opravdu jsi veselá.....? Je to pravdivé a je to výstižné...článek bych hodnotila jako velmi pěkný nebýt toho, že o NĚČEM vypovídá.....doufám, že tyhle Vánoce a nejen Vánoce pro tebe nebudou stres nebo smutek...:´)

4 ANA ANA | Web | 13. ledna 2011 v 22:03 | Reagovat

Krása! Výstižné.
Jenže svět je povrchní. A svět nechce hloubat o přetvářkách a pravdivosti. Svět chce být jednoduchý. Nechce řešit. Proto se svět kuklí a nasazuje masku.
Protože TO je normální. Je normální skrývat stresy (když si postěžuješ, každý ti odpoví - já mám taky starosti a problémy). Je normální tvářit se normálně, když máš pocit, že se hroutí svět. Je normální sáhnout po prášku nebo alkoholu (samozřejmě pokud nepadneš do závislosti, ale ani potom si svět neřekne - proč jsme mu nepomohli? Ale svět si řekne - je to slaboch.
Přesně to, o čem píšeš. A za čas zjistíš, že se chováš úplně stejně.
Jediné, co ti ještě může zůstat, je uchování vědomí, že to normální není.
(Trochu jsem se zamotala, doufám že to není moc komplikované). 8-)

5 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | Web | 24. ledna 2011 v 18:41 | Reagovat

Pekné, nebudem sa opakovať, už bolo všetko predo mnou povedané o tomto článku.
Nie si jediná, čo sa tak cíti. Škoda, že odrazu je okolo mňa nejak veľa pesimisticky naladených ľudí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.