Doufala jsem... dlouho... ale marně... a teď tu jen brečím...
Dneska jsem chtěla udělat ještě hodně věcí... něco rozepsat, něco se učit... jenže nevím, jestli se na to dokážu soustředit...
Z očí mi tečou slzy... proč se to, Bože, muselo stát?!!
Tehdy, když Anička zmizela, jsem byla schopná každý den prohledávat internet, hledat nové zprávy... doufala jsem, že se brzo najde, hrozně moc...
A teď, po pěti měsících... ji našli... zakopanou v Tróji...
Kurva, proč?!! To nestačilo, že celý národ doufal? Že se hledalo všude možně? Proč to musela nějaká svině udělat???!!
Jen sedím, a brečím... doufala jsem... těšila jsem se na doubrou zprávu šťastném konci...
... ale ten už nebude.
Je tu smutný