Echm. Dneska jsme měli o češtině - literatuře - supl, a ten nám (jako češtinář) zadal, ať napíšem pár veršů, který budou začínat větou "Jak rád bych byl tam, kde nejsem". Už to mě patřičně vyděsilo, protože veršovaný básničky jsem nepsala ani nepamatuju (volný verš rulez xD).
No, měli jsme na to asi pět minut a z toho jsem minimálně polovinu té doby umírala smíchy na lavici... na výsledku je to poznat xD Navíc jsem jaksi nevnímala, a tak jsem myslela, že to můžem napsat o komkoli. Měli jsme psát o sobě.
Měla jsem lehce sadistickou náladu... no, podle toho to i vypadá, některý slova jsou divný a rýmy se občas... nerýmují... x)
Jak rád bych byl tam, kde nejsem
vlnami a proudem nesen
na širém, rovném moři
skryt v cigaretovém kouři
mořskou havětí pozorován
a přesto pořád tak sám
Velké slané slzy
s pohledem otočeným k nebi
můj konec... již brzy
svázané ruce mne svrbí
Srdce zahajuje velkou pomlku
už cítím oprátku na krku
Ze začátku jsem to psala jen tak... moje kámoška v lavici (M xD) psala o procházce v parku... tak jsem se zaměřila na moře, no (abych nekopírovala). Postupně mi z toho vyšel pirát. A když jsem se na to podívala pořádně - ono to má i pointu! xD Touha po svobodě - sen každého studenta gymnázia.
První odstavec je tak nějak... o té naději, že by se chtěl vrátit na moře, s kámošema pirátama popíjet a kouřit cíga (popř. doutníky)... druhý je po tom, že ho chytli, měla by tam být beznaděj - chtěl by utéct - proto ho svrbí ruce xD A třetí... čas se na chvíli zastavuje - a už ho věšej...
Ani bych nečekala, že se nad tím výtvorem zpatlaným během pár minut budu must zamyslet :D Asi rozvinu novou teorii - je možné, že když napíšeme něco jednoduchého, přiměje to ostatní k zamyšlení a hledání nějakého hlubšího významu?
Eh :3