Zebra - deníček ze ZOO

Rebels against God aneb Advik 2011

5. srpna 2011 v 20:23 | Zebra

Po Adviku 2011 má člověk pocit, že tohle heslo z Angel Beats! je zatraceně moc výstižné.
Protože vždycky se najde nějaký odboj. A vždycky se najde nějaký Bůh. Nebo diktátor či hrůzovládce, jak chcete. Říkejme mu třeba Žitler. Jak je to v každém režimu, měl taky své Uličkáře a Pštitele. A po objevení pravidla 18. bych se vsadila, že se tam skrýval i nějaký ten eSeSák.

To pako se vrátilo

15. července 2011 v 9:58 | Zebra
... jsem zpátky.
Nejen na blogu, ale i doma. Na začátku června jsem totiž se třídou jela do Anglie a den po návratu do Česka zase rovnou na Korsiku. Vrátili jsme se někdy sedmého a pak migrovali mezi chalupou, bytem v Praze a zrovna teď jsem u babičky.
Jestli seberu sílu a odvahu, tak o Anglii a Korsice (mimochodem, nikdy jsem ji nebrala a ani nehodlám brát jako součást Francie xD) ještě napíšu, ale z Anglie mám cca 1800 fotek... ehm... vůbec netuším, jestli se mi tím bude chtít probírat 8D

Kurňa, zrovna v době, kdy bych zas ráda psala na blog, jsem vytížená a navíc skoro pořád na místech, kde internet buď vůbec není, nebo jen omezeně. Takže nejspíš se tu pořádně ukážu až v srpnu. Následující tři dny totiž budu muset dělat chůvu na jisté akci, kterou uspořádal u nás na chalupě můj otec... násedně budu u babičky, kde s ní budu šít jistý cosplay (obrázek dole) a pak mě čeká Advik... no, bude to záhul xD Ale snad se mi pak podaří to všechno zapsat...
Jestli to tady někdo ještě vůbec čte... tak mi prosíám dejte vědět, je to pro mě motivace ^^


Šílenství posledních dní

25. dubna 2011 v 21:40 | Zebra
Mám štěstí. Mám neskutečné štěstí, že na náš gympl se přihlásilo dost lidí na to, aby nám ředitel dal dva dny volna navíc - čili úterý a středu. Díky tomu budu mít alespoň nějaký čas na dodělání cosplaye na Animefest, který už se koná za pár dní a já se začínám cítit čím dál nervózněji. Letos tam jedu poprvé.
Co se týká toho cosplaye, pokud mi vše vyjde, tak půjdu za Bělorusko v uniformě ze sovětské éry (ano, opět Hetalia).

Tím bych se měla dostat k dalšímu bodu - ano, Hetalia je jedním z důvodů mojí neaktivity na blogu. Nevěřili byste, jak je ten fandom šíleně... velký. A jak snadno se v něm dá ztratit.
Třeba už ten Aarin - Hetalia tam v počtu obrázků jasně vede. Předběhla i Naruta a to už je co říct. A co pak teprv Pixiv, Zerochan nebo Fanfiction.net - a to nemluvím o kvalitních českých povídkách rozstrkaných různě po blozích. S doujinshi už je to horší, protože většina je buď krátká, placená, nebo jich je málo (DenNor TT.TT). (A nebo neumím hledat.)
Druhým důvodem neaktivity byl psací blok, který ovšem můžu rovnou škrtnout, protože jeho překonání je třetím důvodem dočasné neaktivity - ano, konečně jsem zase něco napsala 8D Po několika měsících, co jsem akorát objevovala Hetalia fandom a neustále narážela na skvělé pairingy, jsem se nakonec zase tak trochu vrátila k Narutu - konkrétně fanfikcím. Tohle je jedna z věcí, které mě na Narutu nikdy nepřestanou bavit, protože díky prostředí a spletitým vztahům jsou témata skoro nevyčerpatelná (to samé se dá říct u Hetalie, ale jsou tu dvě věci - ještě nemám vhodný námět a navíc, Naruto fandom byl dosud jediný, kterému jsem se tvorbou nějak věnovala).
Jako takový čtvrtý důvod by se dalo označit, že jsem se zase konečně začala věnovat tabletu (a taky trochu okupovat dev).
Jeden rychlo-náčrtek (asi dvě minuty) máte hned tady a druhý obrázek, na kterém jsem makala o něco déle, ale šlo u něj hlavně o to, abych konečně začala vybarvovat, je pod prexem. Snad se líbí.

Bylo nás osm, aneb piknik 16. 4. 2011

17. dubna 2011 v 15:44 | Zebra
Donutila jsem nebohé Polsko, aby napsalo veršovaný report ze srazu, a tak, naopak pod pohrůžkou z jeho strany, tu máte zápis i ode mě. Je to takový pokus psát "poznámkovým" stylem... můj první a vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou k fanfiction ani nepáchla, to bude mírně kostrbaté (opravdu JEN mírně?).
1. Polsko bylo moc hodné a přineslo deku.
2. Na které se nedalo sedět, protože ji obsadilo jídlo. A poník.
3. Nejezte polskou čokoládu!
4. Nehledě na to, že je vlastně česká.
5. Je jedno, kam si sednete, bude tam strom hajzlík.
6. Hází stíny.
7. Hází přesně.
8. A je důvodem k polskému stěhování.
9. Které proběhlo asi třikrát.
10. Když vám v pexesu vyjde "Bělorusko s pánví znásilní Polsko", je to nebezpečné.
11. Zvlášť, když jsou všichni tři přítomní.
12. Litva s vodkou znásilňující Estonsko taky stojí za to.
13. Jau.
14. Potvrdilo se, že Nasťa je větší úchyl než já.
15. No fakt.
16. Nasťo, nekoukej za sebe!
17. ... jsou tam děti.
18. Všechny zajímalo, co je na konci toho temného tunelu.
19. Světlo.
20. Nebo seme.
21. Vzhledem k těm strašidelným zvukům sázím na druhou možnost.
22. Chipsy Bohemia se zásadně vyrábějí v Maďarsku.
23. Bělorusko přineslo kukuřici!
24. A vědělo proč.
25. A taky proč si nebrat vodku od Polska.
26. Hlavně Japonci jsou náchylní na alkohol.
27. A nechtějí vstoupit do unie.
28. Zásadně neurážejte Torise. Feliks si vás najde.
29. S vodkou a deštníkem.
30. Viď, Kiku?
31. Rowan údajně také viděla film Princ a já 2.
32. "Někde v Norsku na Kokoříně" je nesmrtelná hláška.
33. Hime má prý dobrý doujin s Dánskem a Norskem.
34. A slečna s nekomimi mikinou se jmenuje stejně jako já.
35. Zuzka!
36. Už se také ví, proč Česko ještě není v Hetalii.
37. Jsme pro chudáka Himaruyu příliš úžasní.
38. Skoro stejně úžasní jako Polsko.
39. Předměty, o něž byl největší zájem: rajčata, poník, vodka, čokoláda...
40. A vlajka.
41. Příkop je ideální místo na sraz.
42. Hodně místa, málo turistů, velká koncentrace shotů...
43. Sakra.
44. Jsem prozrazena! O_O
45. Ééch... Naty všem děkuje, že přišli a snad se jim sraz líbil ^^
Fotky se snad brzy objeví na Fb... (mezitím si můžete prohlédnout napříkad ty od Hime nebo Felikse).

Report z jarního Hetalia srazu

27. března 2011 v 15:06 | Zebra
UPOZORNĚNÍ: Jedná se o zápis příšerně dlouhý, příšerně nepřesný, příšerně rádoby vtipný a hlavně, pro neznalce Hetalie naprosto nepochopitelný! xD

Definitivně uhrabáno

25. března 2011 v 1:39 | Zebra
Jistě.
*hráb hráb hráb*

Moje postiženost Hetalií dosáhla nebeských výšin. Ještě před týdnem jsem byla schopná strávit na Photobucketu, Pixivu nebo Zerochanu třeba celý den a stahovat obrázky po desítkách. Kvůli posedlosti videi na Youtube a doujinshi jsem schopná poslouchat dokonce už i Lady GaGa nebo Keshu... O_O (Samozřejmě pouze v rámci daných videí...)
Co se týká mého aktuálního žebříčku oblíbených písniček... z těch, co jsem schopná poslouchat pořád dokola, bych mohla vypsat tři:

1. místo - Adiemus od Enyi
Miluju tu písničku... když ji poslouchám, vybavují se mi... někdy biblické obrazy, ale hlavně budoucnost... možná spasení světa nebo tak (ateisti ať pomlčí... jsem pokřtěná v katolickým kostele, tak snad mám právo říct, že v něco jako "Boha" věřím... nebo v nějakou energii... těžko se to pojmenovává)... je tam hodně naděje, víry, je to jako důvod, proč bychom my všichni měli jít dál. Nejlépe to asi popsal jeden člověk u svého videa na youtube:
"Adiemus" ... This song makes me think
of our own world and the whole universe..
of good and evil...
of peace and war...
of nature and destruction...
of life and death...
of all those dichotomies that we can find everywhere,
even inside ourselves.


2. místo - Everybody loves me od One Republic
Řekněme, že je to velice, velice chytlavá písnička. K tomu příjemně egoistická... a nemohla jsem k ní přijít jinak než přes anime, že? xD A ten refrén je boží. Asi už ho asi nikdy nedostanu z hlavy. Tady k tomu máte hned tři videa:

Ronald Knox... Shinigami se sekačkou, no není to boží? xD Objevil se v Kuroshitsuji II, ovšem jen na chvíli... celkově vzato by se svou popularitou (i když se v manze a anime vyskytuje extrémně krátce) dal přirovnat k Mattovi z Death Note, který se za svých cca 30 sekund slávy dokázal dostat na žebříčku oblíbenosti dost vysoko (nehledě na to, že v páru s Mellem je oblíbenější než chudák Near... *^*). Prostě řečeno... ano, miluju ho xD

Ano, všichni milují Prusko! Potřebuje toto dokonalé a výstižné video vůbec komentář? x)
(tady máte ještě jedno video s Gilbertem... stejně úžasné ^^)

Do třetice všeho dobrého... Dánsko! Aneb jak moje posedlost severní Evropou dosáhla vrcholu... hledala jsem, jestli není tohle skoro-meme i v provedení Romana... ne O_O Ale Dánsko mi stačí xD *jde ho strkat do páru s Norskem*

3. místo - Hot mess od Cobra Starship
Překvapivě jsem tuhle vysoce návykovou písničku našla díky Hetalii :D Konkrétně Germancestu. Oblíbená je a bude i kdybych nechtěla, protože já ji z tý hlavy prostě nedostanu. Nejlepší je v kombinaci s yaoi. Fangasmus zaručen :D

Hledala jsem něco s Hetálií a narazila jsem na UraBoku, a jak tak koukám, je to shonen-ai ^^ Takže další anime, které jsem objevila díky videím na Youtube...

Jak to chodí na preventivních blocích

23. března 2011 v 20:40 | Zebra
Malý postřeh: všimli jste si, že poslední dobou většina článků tady začíná slovem "jak"? :D
Malý výlev: Kua! Téma týdne za minulý týden bylo přečteno více jek jednadvacetkrát. A komentář ani jeden. Zajímavé.

A nyní k dnešku...
Život na gymnáziu je zvláštní. V primě a sekundě k nám chodili lidi z jakéhosi Prev-centra (ne, fakt si to nepamatuju) a diskutovali s náma o drogách. Dobře, zajímavý. Sice mi nikdy nehrábne natolik, abych toužila po požití LSD (a i kdyby mi fakt hráblo a vzala bych si to, tak mi stejně žádný preventivní přednášky nebudou k ničemu). Každopádně... jsme v tercii a přišlo téma nové... bohužel.
My toho asi o sexu nevíme dost, že?
Stejně zastávám názor, že tyhle věci se probírají jen kvůli tomu, aby neotěhotněly holčičky, které jsou ještě pod zákonem a už sní o svém poprvé... prostě aby to tady nevypadalo jak v rozvojový zemi. Všechny ty serepetičky okolo - jak se dělají děti nevyjímaje - už jsme jakožto pubescenti všichni dávno zjistili.
A i když se o tom v moderní době má mluvit otevřeně a kdesi cosi, stejně tu ještě zůstává ona pachuť středověku, kdy byla tahle témata přísně tabu. Přirozeně jsem se cítila trapně, když se probírala antikoncepce.
Ale v jedný věci sranda byla... protože země se dostanou opravdu všude xD Třeba když se mluvilo o nejnižší věkové hranici při pohlavním styku... ve Španělsku je to dvanáct let xDD Já a kamarádka jsme samozřejmě dostaly šílený záchvat smíchu... ehm *pedo Antonio! Chudák Romano! :< * xD

Co se týká jiných věcí... měla jsem dneska opravdu silnou chuť vraždit. Protože když člověk stojí na Hradčanský, pospíchá, čeká na svoji tramvaj, která má podle řádu jet údajně za minutu a nejede vůbec (nakonec jsem se domů dostala kombinací jiná tramvaj-autobus-pěšky)... to už je hardcore. Čekala jsem tam skoro půl hodiny jak trotl a doufala, že pojede vůbec něco... kolem už se začali množit další lidi...
... fakt bych zabíjela.

Doufala jsem...

16. března 2011 v 20:23 | Zebra

Doufala jsem... dlouho... ale marně... a teď tu jen brečím...
Dneska jsem chtěla udělat ještě hodně věcí... něco rozepsat, něco se učit... jenže nevím, jestli se na to dokážu soustředit...
Z očí mi tečou slzy... proč se to, Bože, muselo stát?!!

Tehdy, když Anička zmizela, jsem byla schopná každý den prohledávat internet, hledat nové zprávy... doufala jsem, že se brzo najde, hrozně moc...
A teď, po pěti měsících... ji našli... zakopanou v Tróji...
Kurva, proč?!! To nestačilo, že celý národ doufal? Že se hledalo všude možně? Proč to musela nějaká svině udělat???!!

Jen sedím, a brečím... doufala jsem... těšila jsem se na doubrou zprávu šťastném konci...
... ale ten už nebude.

Změna po sto letech

13. března 2011 v 9:24 | Zebra
Tak jsem se vrátila z hor... a jdu psát.
Normálně novému designu článek ani nevěnuji, ale teď je to něco jiného... ten předchozí tam totiž byl skoro víc jak půl roku. Měla jsem ráda jeho atmosféru a tak nějak mi přirostl k srdci... ale samozřejmě to bylo psycho, nežjsem ho vůbec nastavila. A chtělo to změnu.
U tohohle designu mi výjimečně trvalo dlouho, než jsem vůbec vybrala nějaký obrázek... nejdříve jsem projížděla Photobucket a Google a úmyslem ulovit něco s Hetálií (Pruskem...), ale nakonec jsem se trochu prohrabala v počítači a narazila na pár úžasných uměleckých kousků, které jsem před pár měsíci náhodně objevila na blocích japonských kreslířů, či co to je. A ty mě nadchly, stejně jako tehdy. A když už je to jaro, pokusila jsem se to vyladit do světlejších odstínů a přizpůsobit tomu i výběr hudby - máte tu něco od Nico Nico Dougy - Letter song, 1925 a Celluloid. Snad se líbí.
Pod perexem máte menší ochutnávku toho, co jsem nasbírala na oněch blozích. Pokud bude zájem (čili se někdo formou komentáře ozve), tak jich sem dám později víc.

Jak se plánuje... uh

5. března 2011 v 8:23 | Zebra
Hmm... tohle se váže ke článku o mojí lenosti.
Ve středu a ve čtvrtek jem plán "jeden článek denně" nedodržela. Nebyl čas.
A myslím, že to ani nebude potřeba. Šlo jen o to, abych se přinutila sem občas něco dát.
Co se týká recenzí, měly by být častěji. Plánuji hlavně Kuroshitsuji, Chobits a Naruto Shippuden (aby bylo vidět, že jsem na něj ještě nezanevřela). I další rubriky by se měly konečně začít zaplňovat.
A taky hodlám udělat nový design. Něco jednoduchého, aby to dlouho vydrželo. A taky aby se o většině lidí nezobrazovalo špatně.

Dobře, plán by byl... odložený ještě na týden. Dneska zhruba kolem oběda totiž vyrážím s rodinou na hory a týden sem ani nepáchnu. Trochu mě to štve. Hlavně teda asi proto, že jsem se konečně k něčemu dokopala a v tu chvíli zase jedu pryč xD A těžko říct, jestli pak budu mít čas psát, protože si budu muset dopňovat učení... to není spravedlivý!
(Bože! Jestli mi táta nedovolí si vzít notebook, tak budu mít totální absťák po yaoi!)

A teď ještě jedna prosba...
Návštěvnost tohodle blogu je na moje poměry docela velká (průměrně kolem... 13ti lidí denně), což mě naproti jeho minimální aktivitě poněkud udivuje... ale budiž.
Z toho si několik lidí přečte moje články. Ale jenom přečte. Nějaké reakce se dočkám fakt jen vzácně. A už mě to trošku štve.
Protože já bych chtěla znát něčí názor na hudbu co poslouchám nebo na to, jak jsem zhodnotila jaké anime. A když budu mít názory jen od minima lidí, tak mě to bude trochu mrzet. Nejsem příznivce zvyšování návštěvnosti skrz odkazování na nějakou veleúspěšnou stránku nebo takzaných "eSBéček", protože by mi to nevyhovovalo a navíc by to přivedlo spíš lidi, se kterými bych se já ve většině věcí neshodla. Proto si chci svoji návštěvnost zasloužit sama. Jo, jde to ztuha. Ale občas se dostaví výsledek a já dostanu kýžený komentář... dlouhý, inteligentní komentář s názorem! Víte, jaká je to radost, když na vás někdo zareaguje?
Takže prosím... když už si něco přečtete a zaujme vás to, tak to prosím i ohodnoťte. Vždyť já si můžu utvářet názor jen podle několika málo komentářů a zbytek návštěvníků neznám...
Děkuju moc za případné reakce :) možná dnes ještě něco napíšu, ale záleží na tom, kolik bude času...

Ukájet se vlastní ubohostí

1. března 2011 v 17:03 | Zebra
Nějak mi to poslední dobou jde.

Už kvůli tomu, že jsem příšerně línej člověk. Ano, jsem schopná si naplánovat den do poslední minuty, ale stejně ten plán z 90% nakonec nedodržím. A to se někdy fakt snažím. A stejně nakonec skončím u psaní si s lidma z Konohy přes icq, případně u projíždění obrázků a videí na internetu (a v poslední době hledám nějáký doujiny s Pruskem). Jinak koukám na anime...
Nedokážu to. Někdy dokonce odkládám i psaní na blogu. Nápady jsou, ale většinou se mi to nechce realizovat. Stejně tak mi v hlavě hnijou nápady na povídky. Chci se učit japonštinu. Chci se dostat na vysněnou vejšku a dělat to, co dělat chci. A kdysi jsem taky chtěla do AK klubu na blogu.cz. Teď si konečně uvědomuju, že na to prostě nemám. Tohle není skutečnej autorskej blog, ale jen sbírka keců nějaký čtrnáctiletý pubertální hoky. Odpad...
Stydím se za sebe. Chci něco dělat, ale většinou skončím u fáze plánování.
Stydím, stydím a stydím.
Možná je načase s tím něco udělat. Zase bych se měla zúčastnit nějaký literární soutěže, napsat pár FFek, občas sem přispět a začít se konečně učit, abych otci ukázala, že na tu soukromou vejšku mám...
Ale zjistila jsem, že když něco chci, tak dokážu být opravdu aktivní. Třeba když bylo v lednu Eiga-sai, tak jsem byla schopná celý týden tahat střídavě tátu i mámu do Lucerny, abych se na všechny ty filmy mohla podívat. A na konci března jdu na (svůj první) sraz Hetalia fandů.
A taky bych konečně měla změnit design, protože ani vlastně netuším, jak se ostatním lidem zobrazuje. Ten můj pidi notebook totiž dost zkresluje.
Ale jsem líná, líná, líná! A možná je načase s tím konečně něco dělat. Teď se půjdu učit na chemii a konečně snad ukážu profesorce, že nejsem tak blbá, jak vypadám. Prostě jsem jen líná a cítím k tomu nechuť... dost negativního myšlení! Ode dneška se musím konečně snažit trochu změnit!
A jedním z hlavních cílů je okolo jednoho článku denně. Ale ještě nic není jisté...
Každopádně, tohle je začátek.

(Děkuju všem, co tenhle výlev přečetli. Když se člověk "vypíše", tak to fakt pomáhá...)

Vrací se...

20. února 2011 v 1:38 | Zebra
... ani náhodou tiše a nenápadně. Dupe jako slon a já mám pomalu problém se držet na uzdě... a psát aniž by se mi třásly ruce... Ano, je to tady - yaoi nálada se po krátké odmlce vrací O___O

Ale nejdřív varování: tento článek může obsahovat neúměrné množství výlevů, sprostých slov, japonských výrazů, slov, která by někdo jako já vůbec neměl znát, párování osob stejného pohlaví, slintání nad nimi a prostě... pokud se vám párování kluk x kluk nelíbí a nejste zasvěcení, nečtěte to. Mohli byste přijít k úrazu, zvláště pokud jste mužského pohlaví. Ti zasvěcenější, čtěte jen na vlastní riziko (a náklady).

Nová úchylka spatřila světlo světa...

25. listopadu 2010 v 10:10 | Zebra
Nejdřív k těm úchylkám.
Víte, lidi o sobě rádi něco prohlašujou. Nejlíp to, co svorně tvrdí polovina internetu. Prostě to, co letí. Móda.

Grrr...

17. října 2010 v 12:31 | Zebra
Před nějakou dobou jsem na Srdci Blogu (blog.blog.cz) navrhla, jestli by tématem týdne nemohla být dospělost. Nějakou dobu jsem za to bojovala, a nakonec se to v anketě o nové téma týdne opravdu ukázalo. Ale...
Někdo jiný navrhl fantasy. Jistě, samo o sobě je to hezké téma... ale když to porovnáme s dospělostí nebo svobodou (ta je ve výběru taky) rozhodně  ně nemá. Vždyť co se dá napsat na fantasy? Možná něco o jeho vzniku a kořenech. Případně o významných spisovatelích a dílech... jinak nic.

Dospělost. Kolik různých věcí se na to dá napsat? Kolik zamyšlení a úvah? Je to jedno z nejaktuálnějších a nejzajímavějšíh témat! Co znamená dospělost? Kdy je člověk doopravdy dospělý? Existuje nějaká hranice? A co kontrast biologické a duševní dospělosti?
Je toho hodně a ještě víc, než v tomhle výčtu... ale asi to nevyhraje. Mně to stejně bude jedno. Jestli to nebude ve výběru alespoň na přespříští týden, vykašlu se na to a článek napíšu, i když ho holt nebudu moct zařadit.

Nechci osočovat nikoho, kdo to navrhl nebo na téma týdne fantasy kliknul... ale dospělost, svoboda a další témata jsou prostě lepší a intelektuálně náročnější.
Howgh.

Debilita (očividně) kulminuje donekonečna

12. října 2010 v 23:13 | Zebra
Já vím, že bych se neměla smát lidem, kteří jsou na tom po mentální stránce hůř než já. Není to slušný...
Ale prostě to nejde xD
Pokud máte dost odvahy, koukněte sem... to je jeden z naprosto nejvypatlanějších "blogísků", co jsem kdy viděla - a že já už toho viděla hodně! xD
Pokochejte se tímto "skvostem", zřejmě ukradeným odkudsi z panoptika... než to admini blogu.cz smažou (porušuje podmínky).
Echm... netuším, jestli je to recese, nebo je majitelka vážně tak neuvěřitelně debilní... ale každopádně z toho smíchy nemůžu xD
Btw, pro slabší jedince je tu nebezpečí infarktu (a ne, Kira za to nemůže...).
Btw no. 2, za to brutální znásilnění češtiny mám sto chutí ji vykastrovat.

Edit (18.10.): Je to recese xD

(Zato o tomhle "skvostu" by se dalo pochybovat... recese či debilita? Hlasujte v anketě.)

Paradoxy

11. října 2010 v 20:46 | Zebra
A zrovna v Japonsku se jich vyskytuje opravdu hodně.
Japonci jsou zvláštní. Mají neskutečné množství zvyků, kterými si vzájemně prokazují úctu. Projevuje se to hlavně v jazyce - jiné tvary slov používáme pro rozhovor s rodinou, jiné pro kamarády a další pro učitele, případně nadřízené. Slušnost a zdvořilost, která se v jiných koutech světa téměř nevyskytuje. To je Japonsko.

A pak tu máte ten krásný paradox, který se ukazuje hlavně v anime a manze.
Začněme třeba homosexualitou. Zatímco ve většině světa je i v téhle moderní době toto téma téměř "tabu", Japonci, ten na první pohled zdrženlivý a konzervativní národ, se tomuto tématu vesele věnuje. Spoustu mangaků kreslí shonen-ai (dva muži), popř. shojo-ai (dvě ženy). Pokud se jedná i o "postelové scény", označuje se termíny "yaoi" (dva muži) nebo "yuri" (dvě ženy). A někteří, to musím jako zvrhlá yaoistka prohlásit i já, se opravdu překonávají a nebojí se zajít za hranice snesitelnosti. Pokud někdy někdo viděl anime "Okane ga Nai" (česky volně přeloženo "Prachy došly"), se mnou určitě bude souhlasit. Kukuřici jsem pak nemohla vidět minimálně týden, aby se mi neudělalo nevolno (asi si domyslíte, jak byla použita...).
Jako další tu máme třeba "hentai" - v podstatě kreslené porno. No vyžaduje toto komentář?
Hned na něj navazuje "ecchi". To můžeme zahlédnout hlavně v shounen mangách. Ale když se to tak vezme... krátké sukně, špatně zakrývající (případně žádné) oblečení a příliš velké... vnady, to už asi k anime/manze prostě patří.
A poslední věc - drama, thriller a horor. S velmi zajímavým psychiku nakopávajícím hororem se můžeme setkat třeba v Higurashi no Naku Koro ni - z vlastní zkušenosti říkám - ať vás to zaujme jak chce, nedívejte se na to do noci. Dostanete pocit, že vám brzo šibne a chuť popadnou kuchyňský nůž (a někoho rozsekat na nudličky) bude opravdu velká.
Jednou z vůbec nejlepších ukázek dramatu a thrilleru může být třeba Death Note (kdo viděl, pochopí).

Na závěr bych tu měla jedno velice 'zajímavé' video (ano, je to ukázka z Higurashi no Naku Koro ni). Říkám rovnou - jestli jste vlastníkem slabšího žaludku, nesnesete pohled na krev, děsí vás psychopatický smích (ten od japonských dabérů - seiyu - je prostě nejlepší!), míváte špatné sny a nesnášíte dobrý rock (ach... Animal I Have Become od Three Days Grace - existuje ideálnější písnička?), tak se rozhodně nedívejte. Vím, co říkám/píšu.
Ti ostatní se samozřejmě kouknout můžou. Ale následky za vás nenesu.


Hehe... líbilo se? *zákeřně se pochechtává*

Posedlosti

10. října 2010 v 14:45 | Zebra
Jó, posedlosti... těch bylo a je (alespoň u mě).
Hašlerky, Slavia (ty bonbóny), čokoláda, anime, manga, Japonsko, haiku, vaječný koňak, FF, různí anime týpci (Deidara, Ulquiorra... xD) a tak dále.

A v poslední době je to... Kuroshitsuji. Tohle anime, v překladu znějící Black Butler (Černý sluha) mě prostě dostalo. Příběh, postavy, kresba, soundtrack. Mám ho na ploše, stahuju mangu, hledám AMV... dokonce už i vyhledávám všechno, kde se něco jak "butler" vyskytuje xD (Saturnin, skvělé dorama Mei-chan no shitsuji... a ono je toho víc :D)
Prostě mi tak trochu hráblo. Uvidím, jestli mě to za nějakou dobu přejde... ale nevím, no. Ale jedno je jisté - až dokoukám druhou řadu, tak sem napíšu recenci. No... budu mít co dělat, aby nepůsobila moc zaujatě.

Dneska jsem narazila na jedno AMV, a usoudila jsem, že nepůsobí příliš spoilerovitě (vyzrazení příběhu dopředu), narozdíl od jiných AMVéček na Youtube. A tak ho tu máte a těšte se... máte na co xD

(Kvalitu si samozřejmě nastavte na co největší počet pixelů!)

Feel good inc.

4. října 2010 v 19:06 | Zebra
Původně jsem si myslela, že dnešek už nemůže být takříkajíc podělanější.
Písemku z matiky první hodinu jsem zmrvila, jak to šlo.
Fránina byla nuda. Naprostá.
Chemii nechápu. Vlastně ji nechápu už od chvíle, co jsme se ji začali učit.
O fyzice dostala polovina třídy pětku ze zkoušení. Mě nevyjímaje.
O suplu volno a šprtání na zemák.
Zemák - jediná normální hodina. Protože jsem nezkazila test. Protože byla poslední. Protože byla správně vygebená.

No... když se tak podívám na svůj život, tak si říkám, proč vám tu kecám o naději, lepších zítřcích (to slovo je strašnej jazykolam), svých snech... a přitom jsem většinou takovej pesimista. No... pravda, každej, kdo by byl takovej idiot a antitalent na učení, jako já, by se na svět nekoukal zrovna dvakrát růžově. Ještě k tomu problémy s babičkou... to jsem se zase rozkecala špatným směrem.

Chtěla bych napsat něco na Téma týdne - podzim. Ale ještě nevim, co to bude - úvaha, povídka, báseň, haiku, drabble nebo něco jiného...? Ehm.

Ale je tu pár věcí, které mi dnes nakonec zlepšily náladu. Zaprvé moji šílení kámoši (díky, díky M), několik pochvalných komentářů u mých povídek na Konoze a v neposlední řadě jisté... video.
Říkám rovnou - vyskytuje se tam "tak trochu" yaoi (kdo neví, nechť si to laskavě najde zde).
Taky varuju - je to nebezpečně vtipný.
Na začátku máte seznam anime, který se tam vyskytujou. A ne, že je tam i Harry Potter, to není chyba xD
Tady ho máte. Je na vás, jestli se podíváte.
Ale doporučuju všema dvaceti.

To nejlepší z hudby... podle Zebry

15. září 2010 v 17:34 | Zebra
Ráda se dělím o svoje názory, a co se týče hudby, o ní to platí dvojnásob. Nejde mi jen o to, abyste věděli, co poslouchám, ale třeba taky našli něco nového (a podle mého mínění a vkusu) kvalitního. A myslím, že si vybere každý, protože dokážu poslouchat všechno možné - pop, rock, metal, chorály, Vocaloidy i klasiku (začíná mě chytat operní hudba).
A ještě jedna věc - jsem naprostá odpůrkyně současného amerického popu a většiny nejoblíbenějších zpěváků/zpěvaček (čili tu ani nezavadíte o Lady Gaga, Justina Biebera, Black Eyed Peace, Selenu Gomez, Hannah Montanu, Jonas Brothers, ...)

Výjimky v dnešním světě

8. září 2010 v 15:39 | Zebra
Dneska mě k napsání článku nakopla na první pohled malicherná věc.
Poslední hodinu ve škole jsme měli tělocvik. Po něm jsem ještě zašla na záchod, abych se navrátila do lidské podoby, čili se učesala a umyla si obličej. Kolem mě zrovna procházela nějaká holka a zeptala se:
"Jsi v pořádku?" (Pravděpodobně si myslela, že když si umývám obličej, je mi špatně.)
Odpověděla jsem něco jako "Jo, jasně".
Ale teď hlavní důvod, proč to vůbec celé píšu. To gesto, sice úplně jednoduché, mi udělalo hroznou radost. Ne proto, že někdo zajímá o moji osobu, ale proto, že někomu naprosto cizímu záleží na ostatních. Jasně, možná to je úplně normální a slušné gesto, ale kde dnes v tom uspěchaném, příliš neosobním světě, narazíme na slušnost? Jestli jsem v pořádku by se mě někdo ptal spíš v případě, že bych kašlala krev.
A tak... je to divnej důvod. Ale takhle se na svět dívám já a neskutečně mě to potěšilo - to, že ještě existují slušní, nesobečtí a nesebestední lidé.
Vážím si toho a myslím, že takové chování by mělo být příkladem pro nás všechny.
Děkuji za pozornost.
 
 

Reklama